Dokázali to!
Po roce opět Drakobijci přicházejí zaútočit na vaše čtenářské srdce i na váš měšec. Jsou mnohem silnější než loni! Jsou i zkušenější, neboť někteří nominovaní se letos opakují a měli celý rok na to se vypsat. Jsou i drsnější, jak vyplyne z některých povídek.
Kromě vítězných autorů soutěže
O železnou rukavici lorda Trollslayera se jako host se svojí delší prací účastní Vladimír Šlechta.
Obsah
Bylo jen přirozené, že po roce jsem se pustil do druhého ročníku sborníku. Byl jsem hodně zvědavý, čím mě autoři překvapí, a soutěž mě jako celek rozhodně nezklamala. Vzhledem k tomu, kolik kreslících kamarádů se kolem mě nashromáždilo, rozhodl jsem se nechat povídky ilustrovat - každou někým jiným.
Pro mě je druhý ročník Drakobijců zásadní tím, že se v něm objevila (a suverénně zvítězila) povídka Pavla Renčína Tanči mezi vločkami!. Jak občas říkám, i kdyby celý Trollslayer objevil jen tuto jedinou práci, soutěž by tím oprávnila svou existenci.
Druhý ročník se jinak nesl ve znamení toho, že nezkušení autoři experimentovali a hledali svou správnou tvůrčí polohu. Celkově šel kvalitou nahoru.
Vložil jsem se víc do organizování soutěže a převzal od Jiřiny Vorlové část práce s tím spojené, přestože povídky ještě stále poštou chodily do Altaru.
Dost nepříjemně mě překvapilo, když ke mně z kuloárů Fandomu dolehly zprávy o tom, že Drakobijce zamýšlím především jako konkurenci Mloka a CKČ. Když nic jiného, posílilo to mé rozhodnutí příští rok jako koordinátor Ceny Karla Čapka skončit.
Měl jsem už těch pletich a "diplomacie" plné zuby!