31. 10. 2012
SMĚLÉ
PLÁNY DO BUDOUCNA IV.
(nakladatelský
deník)
Některé
věci je třeba pečlivě rozvážit a naplánovat. Určitě
znáte ze Škola,
základ života
případ toho profesora matematiky, který měl celý svůj další
život nalajnovaný až k manželství a »děťátku«;
a snad si taky pamatujete, jak mu ty plány dopadly. Naopak jiný
kdesi na bitvě vrazí do dívky, která ani není jeho typ, a skončí
tím, že s ní má pět dětí...
Já
takhle před patnácti lety neplánovaně vrazil do jednoho
nakladatelství a už s ním mám 139 knih.
Naštěstí
se neplatí alimenty. Veškeré investice proběhnou takříkajíc
před zrodem a pak, když se smíříte, že jste o pár
desítek tisíc lehčí, kniha vám může dál dělat jen radost.
(Jinak půjde do Zlevněnek!)
Onu
kolizi ani početí tolika knih jsem neplánoval. Původně jsem
chtěl vlastně vydat jen jedny Drakobijce.
Proč
to celé říkám? Abych vysvětlil, že celá edice Česká
fantastika je naplánovaná asi stejně pečlivě jako některá
dávná válečná tažení. (»Ale šéfe! Vždyť je jich dvakrát
tolik co nás!« »Tiše! Když budeme hodně řvát a mávat
meči, nevšimou si toho!«) A to už jsem se s křikem
a pomyslným perem silnějším meče (je-li dvoumetrové
a okované, jak praví klasik) prodral kamsi k číslu 90
dané edice.
Stovka
se blíží! A co s tím?
Mám
vychytralý plán spočívající v tom, že bych pod číslem
100 vydal vlastní knihu Aréna:
Tři kapitáni.
Je v tom ovšem hák jak na zbojníka. Dost si totiž fandím,
že tu knihu do roka vážně dopíšu. Takže zastavit produkci, než
se génius ve mně plně vyjádří? Ponechat si číslo 100 volné?
Hmmm...
Další
otázkou je, zda s tímhle »milníkem« nepodrobit edici
razantnějším změnám spojeným tentokrát s určitým
plánováním. Míním jednotnější úpravu obálek (což zatím
často není ani u stejného autora), nějaké nové smělé
grafické řešení. Zatím se totiž tahle edice pořádně
nesjednotila ani formátem, většinu sice tvoří malé paperbacky
(odborně: b6, V4), jenže mezi nimi strmí různé Legendy:
Draci,
velká řada Roberta Fabiana i ledacos dalšího.
Zatímco
třeba Kadety
fantasie
jsem si tam jako sešitek zařadit netroufl, přestože do české
fantastiky očividně patří.
Takže
nyní promýšlím strategické plány. Není to lehké, neboť není
zmatečnější tvor než český autor. Ale já je mám stejně rád,
oni mě živí.
A
je tu ještě jeden kámen úrazu - jsemť trochu pověrčivý.
A více než trochu se obávám, abych všemi těmi plány
nepohněval Osud a ten mi svým perem (mocnějším balistické
střely) neudělal škrt přes rozpočet - jako profesor na počátku
tohoto krátkého povídání.
Takže:
To
change, or not to change?
That
is the question!
Michael
Bronec, 31. října 2012