Působivá atmosféra a nové tajemné prostředí. Silný příběh, vycházející z klasických zápletek fantasy s nevšední nápaditostí. Realistické bojové scény, které zvoní zbraněmi a čpí rudými tratolišti, netypické řešení zápletky...
Přichází korunní princezna české fantasy a její Stezky krve. Čtěte - Františka Vrbenská
Napřed ta horší zpráva: je to klasická hrdinská fantasy, jakých jsou tucty, a nepřináší v podstatě nic nového. A teď ta lepší: smekám klobouk a uctivě se skláním, protože je to zatraceně dobře napsaná fantasy. Mám dokonce nepříjemné podezření, že sám bych příběh s tolika postavami, z nichž každá žije vlastním životem, uplést nedokázal.
Inu, roste nám - nám zavedeným starcům - mladá konkurence. A to je dobře. - Leonard Medek

S Ivanou Kuglerovou jsem se seznámil myslím přes Workshop. Hodně na mě zapůsobila jako silná osobnost, která je ochotna na sobě i svých textech pracovat. Hned v prvních Drakobijcích skončila její povídka na 3. místě, za Vladimírem Šlechtou a Pavlem Renčínem (a ode mně tuším tehdy dostala místo první). Ivana se pak soutěže účastnila až do ročníku IV., kdy zvítězila a přešla mezi porotce.
Kromě toho jsme si i lidsky sedli tíhnutím k fantasy; Ivana mi tehdy s nadšením vykládala zážitky z prvních "dřevěnek" a vůbec bitev, na které já sám později začal taky jezdit. (Ale dodnes mě přešermuje.)
Bylo tedy jen logické zkusit z ní dostat knihu. Ivana se chvíli bránila, že text knižního rozsahu je na ni příliš dlouhý, ale nakonec svolila. Během roku práce do kotle namíchala rozličné ingredience, až vznikl krvavě akční fantasy text rozsahu knihy. Sama si ji pak i ilustrovala.
Kniha komerčně uspěla, je už skoro doprodaná.

Dneska vnímám jako velkou škodu, že Ivana poté, co si "dokázala, že to dokáže", psát zvolna přestala. Pevně doufám, že se k tomu jednou zase vrátí...